PTÁME SE V NEVHODNOU CHVÍLI, VĚTŠINOU, KDYŽ UŽ JE POZDĚ
... a nejde nic zachránit. Nic? Obratní lingvisté či brilantní znalci verbální komunikace situaci nejspíš zachrání i tak. My se ale nezaměřujme na střípky výjimečnosti, ale na plošnost. Navíc, přemýšlení typu 'jak něco zachránit' nás stojí mnoho vynaložené energie a to rozhodně není účelem, rozhodně nám to neprospívá a my si můžeme tuto energii ušetřit na něco lepšího a pak ji můžeme 'sharovat' třeba s přáteli. 'Sharovat' - směšné slovo, ale vskutku, vskutku ho mé ucho zaslechlo cca před měsícem od osoby, která je starší 70ti let - možná četla od Škvoreckého Ze života české společnosti (mimochodem doporučuji všem k přečtení), kde se tato přetransformovaná anglická slova počešťují a normálně se dostávají do běžné mluvy. To vám je jev asi zcela známý.
Dost na úvod, úvod, který mimochodem hodně odbočil od tématu. :-) Čili nejprve si uvědomíme, kdy a na co se ptáme. Může se naskytnout mnoho situací, příkladmo si dovolím některé uvést spolu s krátkou analýzou a poznatky, jak se v tom všem vlastně 'uchytit'.
1. Dostaneme úkol. Běžná situace, která se vám dennodenně může přihodit. Někdo vám zadá nějaký úkol, třeba šéf. Když je vám zadání jasné, není se o čem bavit. Co když však není? Pak může následovat celá řada otázek, která nám může snižovat koncentraci a vůbec 'vangluje' s naším sebevědomím a časem, který můžeme vynaložit zcela jistě jinak. Zkrátka a dobře, určitě znáte zhruba (více či méně) charakter dané osoby. Pokud je nepřístupná, otázek se nejprve zdržte a soustřeďte se rovnou na úkol, jak s ním zabojovat. Pokud však osoba není až, nazvěme to třeba 'prudérně vznětlivá' (tím myslím vskutku extrém), raději se ptejte. Nenásilně, s pozitivním podtónem a nejlépe tak, aby vás celá situace házela do světla, že se jen ujišťujete. Bavíme se o situaci, kdy vám někdo zadává úkol. Čili nehodí se příliš ho zdržovat otázkami - osoba by si tak mohla zrovna udělat vše sama a nedelegovat věc na vás. Proto mějte na paměti, že v takových situacích se ptejme raději stručně a výstižně. Nicméně vskutku je lepší se zeptat, než pak nad úkolem strávit mnoho času a výsledek je negativní - zadání jste nesplnili, splnili špatně ... Práce navíc a špatný dojem nahozen na vaši osobu.
2. Otázky ve vztahu k osobám. Tato oblast už není natolik jednoduchá a nevystačíme si zde s jednoduchou analýzou. Zde musíme zapojit empatii. Zkrátka musíme vyhodnotit vhodnost pokládání otázek. Zhodnoťte ve zkratce osobu, její možnou reakci a hlavně (zdůrazňuji) aktuální situaci. Určitě není přínosné se na něco doptávat v nevhodné situaci - např. ptát se na osobní věci ve společnosti, druhou osobu neúmyslně přivést do palčivé situace. V rámci otázek ve vztahu k osobám rozhodně analyzujte prostředí. Zde klidně můžete s kladením otázek vyčkat na vhodnější chvíli. Neřeší se zde akutní problém či úkol jako v bodě č. 1 a navíc, na blízkých osobám nám většinou záleží, tak není potřeba se ukvapit.
3. Zkrátka a dobře, vnímejte osoby a situace kolem sebe. Jednejte uvědoměle. Pokud mě čeká neodkladný úkol, otázek se nebudu bránit a rozhodně se zeptám jasně a zřetelně na to, co se ode mě očekává. Pokud se však mám ptát v oblasti osobní, používám empatii.
Z.DOT
